Slunilo svítíčko.

Odpoledne jsem prostě nemohla strávit seděním doma u počítače a nuděním se. Tak jsem šla ven s Domočou. Jak jinak než procházka plná výtlemů. Cestou mě napadla taková kravina, vylíst na pole, který je trošku ve vyšší poloze. Chvilku jsme po něm šly a když jsem se pokoušely slíst bez jakého koli urazu či nehody dolů já spadnu a umažu se od bláta xD Bachaaa drn! xD Tohle prostě není možný. Loket od bláta, rukavice od bodláků. Tak jsme to s Dommi pucovaly a zachvíli bylo všechno pryč. :) Včera jsme taky měly procházku stejnou trasou. To se nám stal pořádnej zážitek. Nejdelší výtlem snad za celej život. Tak si jdem povídáme si..pohoda klídečkej. Nikde nikdo, jen auta která jsou zaparkováná u chodníky, či ta, která nás jen tak bezvýznamně míjela. Ted z jednoho auta vykoukne kluk. To jste neviděli jak jsme se lekly. V naprostém záchvatu smíchu jsme tam začaly ječet..."Ježiš já se ho lekla, ježiš já se tak lekla"...on si chudák myslel, že se ho bojíme..."Prosim Vás nebojte se, máte zapalovač holky"...opět v naprostém výtlemu"Nehehee, my-y nekou-uřímehehe" :D :D A dalších 50 metrů co jsme šly jsme se tlemily. Takhle mě břicho opravdu dlouho nebolelo...

Už několikrát tohodle období jsem řekla jak moc nesnášim zimu, že už má být jaro etc. Ale dneska mi zima vůbec nebyla. Cekem dost jsem se nabalila a udělala jsem dobře. Ale to nic nemění na faktu jak moc chci léto, moje oblíbené léto kdy sluní svítičko a mě je hej. :))A zde jeho zbytek.

N-icolle